Reportáže z cest: Chile - leden 2017

Konečně se přiblížil - pátek 13. ledna a my odjíždíme na letiště Václava Havla. Hlavou se nám honí stále myšlenky, že toto magické datum je opředeno mnoha pověrami. V pátek třináctého a do letadla?! Co se dá dělat. Do Paříže to snad nějak zvládneme a další let do Santiaga de Chile už bude vlastně čtrnáctého. Děsí nás nyní více délka zaoceánského letu, než špatné datum. Let trvá totiž 14,5 hodiny.

Konečně přistáváme ve slunném Santiagu. Rychle něco lehkého na sebe, narentovat auto a hurá na sever. Čeká nás dlouhá cesta až do hraničního San Pedra de Atacama. Cestou pozorujeme nádherné přírodní scenérie a mnoho kaktusů. Projíždíme Atacamou. Pozororujeme lachtany v moři a mnoho dalšího, pro nás Evropany neobvyklého. Když si představíte, že je vše podmalováno jasným nebem a teplotami nad 30 stupňů, tak je to nádherná idylka.

Konečně přijíždíme do oblasti San Pedro de Atacama. Máme štěstí a pod sopkami potkáváme lamy Guanako. Nádherně nám pózují, tak fotíme jako o závod. Při cestě ze San Pedra de Atacama do vesničky Toconao se nám představilo dokonce stádo lam. Jelikož jsme měli to štěstí, že v této oblasti po dlouhé době pršelo, tak fotíme, jak se lamy brodí v hluboké vodě. Pokračujeme do vesnice Tocanao, kde jsou tesané domy z vulkanického kamene a obchůdky s domorodými výrobky z lamí vlny. Samozřejmě převažují výrobky z vlny lam Alpak. Dokonce se nám daří navštívit místní řemeslníky doma. Vidíme zde typické ruční tkalcovské stavy a místní ženy při práci. Obdivujeme jehly z trnů kaktusů Trichcereus pasacana,kterými  pletou rukavice. Viděli jsme spoustu krásných míst jako Valle de la Luna – údolí měsíce, iglesia San Pedro- koloniální kostel, postavený z nepálených cihel, dřeva z kaktusu cardón Cereus atacamensis. Národní park Nacional Pan de Azúcar, lagunu Chaxa s plameňáky, vesničku Isla Negra a domek básníka Pabla Nerudy atd.

Chile je krásná a bezpečná země. Ale jako vždy vše krásné rychle uteče a i my museli zpět domů...